Předchůdci řady 100

E 424.0

Pro nově elektrifikovaný pražský železniční uzel stejnosměrnou napěťovou soustavou 1500 V dodaly Škodovy závody Plzeň (dnešní Škoda Plzeň) roku 1928 dva typy elektrických lokomotiv. Šlo o řady E 466.0 pro osobní vlaky a E 424.0 pro posun a lehké nákladní vlaky. Řada E 424.0 byla vyrobena jako tovární typ 2 Elo1 pod výrobními čísly 390 a 391. Po konstrukční stránce byla řada co nejvíce unifikována s řadou E 466.0, takže byly použity stejné trakční dvojmotory typu ALIF 3636 m2k, motory pomocných pohonů, elektropneumatické stykače a hlavní vypínač.

Lokomotivy řady E 424.0 měly dělený hlavní rám, který se skládal ze dvou částí. Jedna část nesla strojovnu a druhá část vedle zadní strojovny i kabinu strojvedoucího. Na vnějších čelech rámů se nachází narážecí a tažné ústrojí běžného typu. Obě části rámu byly spojeny pomocí ojniček a malých nárazníků. K příčným výztuhám rámů byly pomocí klínů a šroubů připevněny trakční dvojmotory. V každém rámu byly uloženy dvě spřažené nápravy s jednostupňovým vypružením listovými pružinami, které se nalézaly na vnitřních stranách rámů. Kola měla lité hvězdice s protizávažím a nalisovanými čepy pro uchycení spojnic. Dvě spřažené nápravy byly poháněny přes ozubená kola a jalový hřídel jedním dvojmotorem.Brzdovou výstroj tvořila tlaková brzda Knorr a ruční brzda. Řízení lokomotivy probíhalo pomocí elektropneumatických stykačů o 8 sériových, 4 paralelních a 3 šuntovacích stupních. Řízení lokomotiv umožňovalo dvojčlenné řízení z jednoho stanoviště strojvedoucího. Provedení pohonu lokomotiv jim dalo trvalý výkon 540 kW a trvalou tažnou sílu 52,5 kN při hmotnosti 56 tun. Délka lokomotiv přes nárazníky byla 10 600 mm.

Lokomotivy E 424.0 se po dodání ČSD staly jejich jediným typem spojnicových elektrických lokomotiv. Do provozu na pražském uzlu byly nasazeny po proběhlé technicko-bezpečnostní zkoušce mezi Vysočany a Vítkovem v druhé polovině roku 1928. Z počátku se opravy lokomotiv prováděly u výrobce, neboť ČSD neměly pro elektrické lokomotivy žádnou specializovanou opravnu. Po přepnutí napájecího napětí z 1500 V na 3000 V ss dne 15. května 1962 byly přesunuty do Vyššího Brodu, kde sloužily v nákladní dopravě. Ve Vyšším Brodě vypomáhaly již v 50. letech při stavbě lipenské přehrady. Vzhledem k horším vlastnostem při projíždění prudkých oblouků byly roku 1963 vyměněny s depem Tábor za lokomotivy E 423.0. Po přesunu do Tábora byla E 424.002 roku 1963 zrušena a o 4 roky zlikvidována. E 424.001 zde sloužila jen do roku 1964, kdy byla odstavena z provozu. O 4 roky později byla přesunuta do Plzně jako booster k těžkým traťovým strojům. Roku 1971 byla v Plzni definitivně odstavena a o 3 roky později odtažena k sešrotování. Naštěstí došlo k jejímu zachránění a postupné vzhledové obnově. Roku 1977 byla umístěna na pomník vedle zkušební koleje v areálu lokomotivky Škoda Plzeň, ale pod nesprávným označením E 424.002. Roku 1997 byla lokomotiva z podstavce sejmuta a přesunuta (stále jako E 424.002) na nový pomník u hlavní budovy společnosti ŠKODA Dopravní Technika.

	Stav nátěru na nejstarší dochované elektrické lokomotivě ze Škody Plzeň za 9 let od jeho obnovy značně zchátral. Snímek dokládá stav lokomotivy E 424.002 dne 23. září 2006 (foto Dominik Šipr)
	Boční pohled na tutéž lokomotivu stejného dne, 23. září 2006 (foto Dominik Šipr)